top of page

A. Jiroušek: Božena Němcová, první česko-slovenská spisovatelka

Obrázek autora: MartinMartin

(překlad)


Článek z časopisu "Slovenská žena, časopis politicko-výchovný a vzdelávajúci" z 15.3. 1920, str. 7


V sliačských lázních, nedaleko Banské Bystrice, měli r. 1855 hosta z Čech, který se těšil zvláštní pozornosti maďarských četníků. Byla to česká spisovatelka Božena Němcová, která byla v Čechách pronásledována rakouskou vládou proto, že chodila mezi lid, povídala si s ním a poučovala jej o všem, co je potřeba vědět o nadcházející svobodě, o vládě lidu. Tehdy, kolem roku 1848, poprvé zasvitlo slunce svobody evropským národům. Také Slováci doufali ve svobodu a dožadovali se jí. Bohužel, její první paprsky byly uhašeny zpátečnictvím a nastalo pronásledování všech, kdo k ní národy vedli. Také manžel Němcové byl za trest, že "bouří lid" přeložen do Uherska do Balážskych Ďarmôt.

Důvodem návštěvy Němcové na Slovensku nebyl pouze její muž nebo její nemoc, ale Slovensko samotné. Už dlouho ji vábila neodolatelnou touhou země, lid a jeho zvyky; co ji ale přitahovalo nejvíc, byla samotná duše lidu, duše. která zářila z  písní, z pověstí i při osobním kontaktu. Prošla mnohé kraje Slovenska, navštívila vesnice, slovenské vlastence, vyslechla si mnoho pěkných pověstí. Viděla ale také velké utrpení. Když Slovensko opouštěla s duší přeplněnou láskou k této bratrské zemi, byla rozhodnuta bratrům Slovákům v jejich boji proti Maďarům pomoci. Chce je také přiblížit Čechům, proto vydává dvě knihy Slovenských pověstí, popisuje své cesty po Slovensku. zejména po zvolenské župě a nabízí pěkný obrázek ze života pod Ďumbierem v "Chýši pod horami". Celý další život je v kontaktu s předními slovenskými muži, až do posledních chvil je Slovensko předmětem jejich myšlenek a lásky. A proto právem minulý měsíc, kdy jsme slavili století od jejího narození (4. února 1820), vzpomínali na tuto velkou ženu nejen Češi, ale také Slováci.

Život B. Němcové, to je nádherná doba jejího dětství, ale jen do doby, než poznala skutečný svět, kde ji od té chvíle čekalo jen neustálé utrpení. Ačkoli jsou tyto dvě stránky jejího života tak rozdílné, přece jen je spojuje mohutnost její duše: věčná touha po kráse, dobru a spravedlnosti spojená s láskou k bližnímu, nejen jednotlivci, ale lidstvu jako celku. To pak dává ženě šanci života v radosti a pomáhá jí nést tíhu jejího utrpení. 

V překrásném údolí ratibořickém, kterým svádí řeka Úpa divoké vody Krkonoš, vyrůstá mladá dívka za vedení pečlivých a starostlivých rukou své babičky.  V nich jakoby se soustředily nejhezčí vlastnosti duše pospolité ženy. Zachovává své zvyky a zvyky svého kraje, žije osobitým životem a ve své prosté pravdě, nabyté dlouhými a těžkými zkušenostmi, vede také svá vnoučata a přitom kolem sebe rozlévá teplo lásky a dobroty. Chodí s dětmi na louku, do kopců, učí je poznávat květy a otevírá jim oči pro krásu přírody. O kterémkoli kříži, kapličce či zámku v okolí dokáže něco povědět. Na podzim ji vidíme nad vesnicí na kopci, odkud jsou vidět Krkonoše a Sněžka. A tady, kde je možné přehlédnout notný kus té krásné krajiny, učí je milovat svou vlast, povídá jim o její minulosti a o tom, jak pro ni sama trpěla. Vede děti k úctě a lásce člověka k člověku. Během krásných letních večerů, kdy se nebe třpytí hvězdami, kdy je duše odpoutaná od veškeré všednosti a je otevřená nejvznešenějším citům, vypráví o nejvyšším dobru a lásce - o Bohu. A děti zbožně poslouchají, nemohou odtrhnout oči od své drahé babičky.

Toto prostředí, později pak čtení knih, tvoří v duši děvčete představu o světě krásném, v němž vládne pouze láska a dobro. 

Její první vkročení do života znamená utrpení. Mladou a bez lásky ji rodiče provdali za muže tvrdého, bývalého vojáka, který pro svět mladé ženy nemá pochopení. Manželova hrubost, péče o děti, jejich nemoci, stěhování z místa na místo, nouze, bída v domácnosti nižšího úředníka, to jsou příčiny řetězu utrpení, které se množí a provázejí ji do posledních dnů. Těžké časy nastaly, když je její muž zbaven platu a žena s dětma musí žít z práce svých rukou a darů známých. V takových chvílích vždy utíká do svého nitra a napájí se v prameni svých snů, svého světa. Vrací se pak posilněná a potěšena. Pak ale přijde doby, kdy nemají co jíst a umírá její milovaný syn. To je to nejhorší. Tehdy se celou svou bytostí přenáší do časů svého dětství, do dnů, kdy se vyhřívala v teple lásky své dobré babičky. Oživuje všechny, jež milovala, žije s nimi zase a nachází u nich potěchu. A právě tehdy nám dává své nejkrásnější dílo - Babičku - svět svého dětství, kam vložila svůj sen o životě. Vládne tady jen dobro a láska. Je to kniha vzácná, věčně krásná, kniha, které se dotklo boží posvěcení.

Ta síla v duši, která povznáší člověka nad všechny bolesti a vede k dokonalosti, k pravdě, to je vzácný dar boží.

Její veliká láska učí Němcovou mírnit bolest druhých, vidí kolem sebe tolik utrpení. Nemůže odolat, aby sama nepomohla. "Když si uvědomím", říká, "jak to je a jak by to mělo být, nemohu se ubránit nutkání vyjít mezi ty ubohé a ukázat jim, kde hledat spravedlnost." Lid sám si poradit nedokáže. Chybí mu rozhled. A zde nachází Němcová kořeny té bídy, lidskou nevzdělanost. Vzdělanost je totiž hlavním lékem pro všechnu bídu. Pokud by lid byl vzdělaný, však on už by si dokázal poradit, našel by prostředky ke zlepšení svého života, rozeznal by příčinu nespravedlnosti. Nejvíc sužuje nevzdělanost ženu, prvotní vychovatelku dítěte - národa. Čím vzdělanější bude matka, tím lepší bude dítě. Proto Němcová tolik touží po kvalitních školách, dobrých knihách, po dobrých učitelích, kteří by vzbudili v lidu lásku ke vzdělání a tím by národ vedli k lepší budoucnosti. 

Tedy v práci pro národ vidí Němcová účinnou lásku k němu. Ta láska ji tiskne pero do ruky, žene ji do vesnic. A čím víc chodí mezi lid, tím víc ji to k němu táhne. Z něj si vybírá vzory pro své povídky, aby ukázala světu, kde je potřeba hledat pravé dobro, odkud je třeba čekat obrození národa.

Takový je život veliké ženy - veliké silou ducha, snahou stát se lepší, láskou k člověku, národu, jemuž obětuje všechno, co má v sobě nejlepšího.

Žila pro jiné, mírnila nouzi ostatních - sama však umírá v bídě, opuštěná.

Její myšlenky, touhy nemohly být vyplněny během jejího života. Svobodná žila v nesvobodné době. Její velký odkaz čeká na vyplnění ženou nynější - osvobozenou. 



nebo klasicky přes


 



0 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


Chcete zůstat v obraze?
Přihlaste si odběr novinek.

Vaše osobní data se zde používají pouze pro účely Vašeho přihlášení, pro účely Vaší registrace. Vaše data nepředávám žádným třetím stranám.

Děkuji za důvěru

© 2024-25 Martin Kubík

  • Bluesky_Logo_grey_edited
  • Grey Twitter Icon
bottom of page