
Pozn.: Až bude přeloženo, zájemci zaujatí prvními kapitolami (kterým případně dají šanci) budou mít možnost získat celý překlad jako komplet v pdf.
PŘED SOUDEM NÁRODA
Proces s Dr. Jozefem Tisom
Dr. Ferdinandem Ďurčanským
a Alexandrem Machem
v Bratislavě ve dnech 2. prosince 1946 – 15. března 1947
1 Začátek konce
----------------------------------------------------
Dr. Jozef Tiso
Dr. Ferdinand Ďurčanský
a Alexander Mach
PŘED SOUDEM NÁRODA
Začátek konce
1947
Vydalo Povereníctvo informácií — Vytiskla Slovenská Grafia, Bratislava
===================================================
Úvodem
Slovenské veřejnosti předkládáme tímto průběh procesu s Dr. Jozefem Tisom, Alexandrem Machem a Dr. Ferdinandem Ďurčanským. Snažili jsme se čtenáři poskytnout všechny opěrné body, stanoviska a náhledy pokud jde o obžalobu, o zájmy obžalovaných a jejich obranu, jakož i konečný rozsudek Národního soudu.
Pozorný čtenář tímto způsobem dostává do rukou bohatý materiál o jedné etapě slovenských dějin z doby, kdy nad celou Evropou zavládly temné síly násilí a hříchu v podobě fašistické ideologie. Současně se mu nabízí příležitost zhodnocovat činy těch politických faktorů, kteří se ve víru před druhou světovou válkou a během ní odklonili od slovenské tradice "odporovat zlému".
Nakonec je důkazní materiál ponaučením pro každého, že snaha národa slovenského žít v klidu a míru sahá jen potud, dokud nejsou v základu ohroženy zákony člověčenství a zákony boží. Potud to může být politika, odtud je to boj za svobodu, za lidskost, za život beze strachu a za vítězství zákonů Bohem nám daných. Kdo se proti tomuto vzepře, padá.
Ze stanoviska národního proces s Dr. Tisem a spol. vyznívá také o podstatném snažení národa českého a slovenského: žít společně. Kdo se snaží rozbíjet tuto jednotu, činí úklady těm vyšším snahám, které zajišťují štěstí a blaho Československé republiky a vyřazuje se ze společnosti sám, aby podlehl též nevyhnutnému soudu dějin.
Členové Národního soudu:
Předseda:
Dr. Igor Daxner
Přísedící:
Pavel Polák
Ludvík Renada
Ján Demjan
Šimon Struhárik
Andrej Pátek
Jozef Štaudinger
Obžaloba:
Dr. Ľudovít Rigan
Dr. Juraj Šujan
Dr. Anton Rašla
Dva vojenští soudní znalci
---------------------------------------------------
Co říká obžaloba
Vlastizrada a kolaborantství s nepřítelem
Obžaloba proti obviněným je velmi rozsáhlá, sama vydala by materiál na jednu knihu, a jelikož ji Pověřenectvo informací již vydalo ve zvláštní brožuře, zde podáme ji jen v obsažném výňatku, ve kterém nechybí nic podstatného.
Celkově lze rozdělit obžalobu na čtyři hlavní části, z nichž první shrnuje činy obžalovaných z před 6. říjnem 1938, politické úsilí a činnost za osamostatnění se Slovenska jako státu až do 14. března 1939, druhá Obsahuje činy proti životním zájmům slovenského národa a jeho uvržení do německého područí, třetí část zabývá se činy, spáchanými proti Národnímu povstání, a čtvrtá část obviňuje obžalované z nelidských počinů.
Jako červená nit se celou Obžalobou táhne obvinění z nejtěžších zločinů, jakých se člověk může dopustit proti vlastnímu národu a státu, jako je vlastizrada a kolaborantství s úhlavním smrtelným nepřítelem. Po krátkém úvodu obžaloba, podaná Národnímu soudu, obviňuje Dr. Jozefa Tisa, bývalého prezidenta slovenského státu, Dr. Ferdinanda Ďurčanského, bývalého ministra vnitra a zahraničí slovenského státu, a Alexandra Macha, bývalého ministra vnitra slovenského státu, z těchto činů kolaborantství a vlastizrady:
Dr. Josef Tiso jako úřadující místopředseda Hlinkovy slovenské lidové strany a poslanec Národního shromáždění za Hlinkovou slovenskou lidovou stranu, Dr. Ferdinand Ďurčanský jako vedoucí a zodpovědný redaktor časopisu "Nástup" a Alexander Mach jako člen předsednictva Hlinkovy slovenské lidové strany, redaktor "Slováka" a šéfredaktor "Slovenské pravdy" od začátku svého politického působení, ale zejména od sjezdu HSĽS v Piešťanech 20. září 1936 s jasným úmyslem odstranit demokratický řád československé republiky a narušit její jednotnost a celistvost, svými projevy a vedením HSĽS vyvíjeli takovou politickou činnost, kterou se zapojili do bloku protidemokraticky orientovaných národů Evropy, které už tehdy ohrožovaly ČSR a světový mír. Roku 1938 tuto svou politickou činnost po domluvách s jinými vedoucími politickými činiteli Hlinkovy slovenské lidové strany ještě zostřili, a to tak, že schválili dohodu o společném postupu se Sudetendeutsche Partei, kterou uzavřel 8. února 1938 předseda strany Andrej Hlinka s K.H. Frankem, Arnoštem Kundtem a Ing. Františkem Karmasinem, jako oficiálními pověřenci Henleinovy strany. Koncem února 1938 k této dohodě o společném postupu se SdP přibrali také jednotnou maďarskou stranu as jejím předsedou Janem Esterházym se dohodli na společném postupu při uplatňování hlavních politických požadavků svých stran. Ďurčanský a Mach v duchu této dohody navázali prostřednictvím Rudolfa Vávru s Sudetendeutschen Heimatsbundem ve Vídni, který pracoval na rozbití Československé republiky podle směrnic vojenského a politického vedení nacistického Německa.
Dr. Tiso již 29. března 1938 v Praze v poslanecké sněmovně, jako řečník Hlinkovy slovenské lidové strany, veřejně schvaloval rozkladný postup Henleinovy strany a sjednocené maďarské strany, přičemž jejich požadavky označil za oprávněné.
Dne 24. dubna 1938 Dr. Ďurčanský, po domluvě s Machem a s jinými, sešel se ve Vídni s ředitelem Sudetendeutschen Heimatsbundu Antonem Klementem, aby s ním připravil plán pro propagandu, směřující rozbít ČSR.
Dr. Tiso, Dr. Ďurčanský a Mach spolu s jinými zorganizovali 5. června 1938 v Bratislavě na oslavu 20. výročí Pittsburské dohody manifestační sjezd Hlinkovy slovenské lidové strany a státu nepřátelských skupin v intencích nacistického Německa a v rozporu s vnitřní a zahraniční politikou vlády ČSR. Demonstrativně nechali spálit spojeneckou smlouvu Československa se Sovětským svazem, aby takto přímo podpořili vojenské a jiné expanzivní plány nacistického Německa.
V srpnu 1938 vypracovali memorandum Hlinkovy slovenské lidové strany, ve kterém předložili požadavky okamžitého uskutečnění autonomie ve smyslu návrhu 5. června 1938 a toto memorandum poslali lordu Runcimanovi, ačkoli věděli, že tím poškodí mezinárodní postavení a zájmy ČSR.
V červnu roku 1939, v úmyslu násilně přetvořit demokratické zřízení státu, založili podle vzoru německé SA polovojenskou ilegální organizaci pod názvem Hlinkova garda, do které přijali členy bývalé protistátní Tukovy "Rodobrany" a o ČSR nepříznivě smýšlející elementy. Tato organizace měla sloužit jako politické vojsko k zastrašování a při zahraničním náporu proti ČSR měla revolučně a násilně zasáhnout, aby uskutečnila převrat na Slovensku.
V létě roku 1938 po domluvě s jinými poslali do Prahy jako stálého pověřence Hlinkovy slovenské lidové strany poslance Štefana Haššíka, který měl vykonávat roli styčného zástupce s vedením Henleinovy strany.
Obžalovaní na vyzvání německého ministra zahraničí Ribbentropa, využívaje zvýšeného ohrožení ČSR, dohodli se v září 1938 s Arnoštem Kundtem, že v souhlasu s německými politickými a vojenskými plány předloží ústavním činitelům Republiky takové radikální požadavky, které budou mít za následek změnu demokratického zřízení Republiky a její celistvosti. Dr. Tiso tyto požadavky skutečně předestřel předsedovi vlády Dr. Hodžovi a prezidentu Republiky Dr. E. Benešovi.
Dr. Tiso spolu s Dr. Sokolem, jako poslancem a generálním tajemníkem HSĽS, po předchozí domluvě s Dr. Ďurčanským a Machem, jakož i s jinými představiteli vedení HSĽS, 23. září 1938 napsal a poslal jménem vedení HSĽS dopis prezidentu Republiky, ve kterém jménem strany zdůraznil stanovisko proti mobilizaci, která měla být právě vyhlášena, přestože věděl, že tímto činem oslabí Republiku proti útokům nacistického Německa. Začátkem října 1938 se dohodli, aby Matúš Černák, který se stal oficiálním zástupcem HSĽS ve vojenské vládě generála Syrového, požádal vládu a prezidenta Republiky o okamžité vydání vládní a výkonné moci na Slovensku do rukou HSĽS, přičemž ultimativně hrozil demisí, ačkoli věděli, že tímto ohrožují existenci ČSR.
Obžalovaní spolu s jinými s vědomím nepřátelských zahraničních činitelů na 5. a 6. října 1938 svolali do Žiliny výkonný výbor strany, kde vypracovali plán, jak si vynutit na vládě ČSR vydání vládní a výkonné moci, později i zákonodárné moci na Slovensku.
Spolu s jinými činiteli tak strhli na sebe veškerou moc na Slovensku a pokračovali ve své činnosti, směřující na odtržení Slovenska od ČSR a utvoření režimu po vzoru nacistického Německa. Dr. Tiso, už jako předseda slovenské vlády a úřadující místopředseda HSLS, Dr. Ďurčanský, jako ministr pravosoudí, sociální péče a zdravotnictví, Mach, jako šéf nově tvořeného Úřadu propagandy slovenské vlády, po 6. říjnu 1938 rozpustili politické strany, resp. zakázali jim činnost.
Alexander Mach vedl Úřad propagandy v duchu protidemokratickém, protislovanském a protipokrokovém. Pomocí této činnosti utvářel psychologické předpoklady pro rozchod Slovenska s ČSR.
Autonomní vláda z podnětu obžalovaných 18. prosince 1938 vypsala volby do slovenského autonomního sněmu po vzoru nacistického Německa, na které připustili pouze kandidátku HSLS. Podle takto provedených voleb se sněm stal zákonodárným orgánem fašistického režimu na Slovensku.
===POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ===
nebo klasicky přes

Comentários